Jak to pokračovalo - 2011
Počasí se stále zlepšovalo, přesto jsme ještě duben strávili v Praze. Procházky se prodlužovaly, Bumík rostl a rostl, nacházel si nové přátele, celé sídliště ho znalo jménem, protože, co si budeme povídat, je prostě výjimečný. Ne že by neměl své typicky šarpejí chyby. Běžný povel je samozřejmě pouze námětem k zamyšlení, zda to opravdu myslím vážně a jestli by "ke mně" mohlo třeba znamenat, že až dokončí očichávání přitažlivé kokršpanělí slečny a zvedne nohu u plotu, je pořád dost času přiloudat se tak pomalu, jak to jen jde a usednout před paničkou s nadějí na odměnu a výrazem "to koukáš, jak jsem rychle přiběhl...". Kupodivu ale dokáže rozlišit, možná v tónu hlasu, situace, kdy jde do tuhého a kdy je třeba sebou hodit. Prostě šarpej. Taky na něj přišly s jarem i psí touhy a musím na něj prozradit pikantní historku o námluvách. Jeho vyvolenou byla bohužel v tomto případě fenka bernardýna, které v té době sahal tak po kolena a která shlížela na jeho snažení s mírně pobaveným zájmem.
Pak už si konečně panička dala říct a přestěhovali jsme se zpátky na chatu. Její námitky, že to bude mít dál do práce, jsem samozřejmě přehlížel a jasně jí vysvětlil, že být na zahradě je pro mne daleko lepší, než život v paneláku. A tak jsme začátkem května jeli. Všechno jsem to zkontroloval, jestli mi tu přes zimu nehospodařili nějací vetřelci, řádně jsem si udupal cestičku kolem plotu a vybral si místečko mezi keři, odkud jsem mohl pohodlně vsedě pozorovat kolemjdoucí, každý druhý se u mne zastavil, popovídali jsme, tedy oni povídali, jak jsem vyrostl a jaký jsem krásný pes a já spokojeně pochrochtával. (Jestli k tomu mohu taky něco říct - viděli jste někdy v televizi přenos tenisového utkání? Míček letí doprava, všichni diváci otočí naráz hlavu doprava, míček letí vlevo, diváci sborem otočí hlavu vlevo.. Někdy mi tak Bumy připadal, seděl ve svém houštíčku a točil hlavou vlevo vpravo, jak chodili lidé). To jsou samozřejmě pomluvy, panička nechápe, že správný pes musí mít přehled a dohlížet na jemu svěřené teritorium. Přece přitom nebudu jako někteří splašení psi lítat podél plotu sem a tam. To jen výjimečně, když šel kolem s pánem nějaký kolega pes a měl hloupé řeči.
V červnu 2011 jsme se vypravili na naši úplně první výstavu - klubovou a speciální výstavu v Roudné. Na víkendové setkání s lidmi, které jsem do té doby znala jen přes internet, jsem se těšila, na předvádění psa zase tak moc ne, ale všechno je někdy poprvé - nějak to zvládneme. Vyjeli jsme brzy, kvůli nehodě na trase přijeli pozdě a já prvně v životě uviděla úžasný pohled - louku plnou šarpejů. Bumy byl úplně bez sebe, ukázali jsme mu, kde bydlíme a pak už se potuloval po kempu, seznamoval se s lidmi i pejsky a chrochtal blahem.
